T. G. Masaryk

Inhaltsverzeichnis

I. Úvod

II. Životopis T. G. Masaryka

III. Období národního obrození

IV. Základní hodnoty T. G. Masaryka

V. Česká otázka T. G. Masaryka

VI. Masarykův realismus

VII. Závěr

VIII. Literatura a zdroje

I. Úvod

Evropa je velké aktuální téma našich dnů, ale už od nepaměti byla idea Evropy vjednotlivých zemích součástí kognitivních postupů, hodnotových rámců a historických zkušeností těchto zemí.

Následující text je zamyšlením nad tím, jak se chápala a proměňovala idea Evropy včeské zemi vprůběhu 19. a 20. století. České myšlení o Evropě v19. století ovlivnilo několik významných osobností.

Jedním ztěchto osobností je nepochybně T. G. Masaryk. Masaryk usiloval jako vzdělaný myslitel, politik a posléze státník po více než půl století o řešení základních otázek reálného života české společnosti. Jeho jméno bylo od 80. let 19. století, a zůstává až podnes, spjato nejen sosudovými problémy Čechů a Slováků, ale i sdějinami celé Evropy, především střední.

Ve své době byl Masaryk nazýván filozofem humanity a demokracie. Vize demokratické Evropy, kontinentu míru a spolupráce národů byla prazákladem jeho filozofického přesvědčení. Prokázal nevšední schopnosti ve třech historicky značně rozdílných úsecích svého tvůrčího života: vhabsburské monarchii před rokem 1914, vletech první světové války, a konečně jako první prezident státu, který založil.

Vmém textu se budu snažit najít odpovědi na následující otázky:

1. Co bylo základní Masarykovou ideou československé státnosti, když šel za samostatný československý stát do boje?
2. Jaké měl Masaryk základní hodnoty, jež vkládal do základů československého státu vroce 1918 a vprvních letech jeho výstavby?

Působení T. G. Masaryka nelze pochopit bez seznámení se s jeho životem. Proto se vdruhé kapitole zaměřím na jeho životní nástin .

Třetí kapitola vylíčí situaci doby, ve které sám Masaryk žil.

Další kapitoly souvisí svymezením základních hodnot a působení Masaryka.

Na závěr se pokusím o shrnutí poznatků.

II. Životopis T. G. Masaryka

Masaryk byl od prvních let své intelektuální dospělosti výrazně kontroverzní osobností, což zjistíme při letmém seznámení se sjeho životem.

Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 vHodoníně. Otec, Josef Masaryk, byl Slovák. Matka Terezie, po rodičích Češka, pracovala několik let na panstvích Němců. Za léta služby se jazykově zčásti poněmčila. Hodonínsko bylo Masarykovi širším domovem, do kterého pronikaly vlivy znepříliš vzdálené Vídně a ještě bližšího česko-německého Brna. Tomáš tak vyrůstal srodiči a bratry do svých patnácti let vprostředí jazykově smíšeném. Vpatnácti letech složil přijímací zkoušku na německé gymnázium vBrně, které však dokončil ve Vídni maturitní zkouškou. 1876 přijel Masaryk do Lipska kročnímu postgraduálnímu studiu na tamní univerzitě. Studium vLipsku znamenalo pro další formování Masarykova ducha mnoho. Nemalou roli při tom sehrálo již samo protestantské prostředí, které bylo jiné než ono katolické ve Vídni a na jižní Moravě. Poslední dva měsíce pobytu v Lipsku se mu staly šťastně osudové. Seznámil se zde smladou Američankou Charlottou Garriguovou, do které se zamiloval a později se s ní vroce 1878 oženil. Svatba se konala vAmerice. Jméno manželčino přidal později ke svému křestnímu jménu a podepisoval se Tomáš Garrigue Masaryk. Po svatbě se mladí novomanželé vrátili do Vídně. Sňatkem sCharlottou získal Masaryk, jak sám tvrdil, „brzy intimně pod vlastní střechu“ celé bohatství americké a anglické literatury.

Vroce 1879 habilitoval mladý Masaryk na vídeňské univerzitě. Nezůstal však jen za univerzitní katedrou, která byla jeho působištěm od habilitace až do roku 1914. Kromě působení také jako mimořádný profesor filozofie Karlo-Ferdinandovy univerzity vPraze, vletech 1882-1893, vstoupil i do vídeňského parlamentu. Byl očitým svědkem povolného rozkladu habsburské monarchie. Za 1. světové války, vletech 1914-1918, položil základy kustavení a rozvoji československé republiky. 14. listopadu 1918 vyhlásilo Národní shromáždění dům habsburský za sesazený sčeského trůnu a zvolila Masaryka za prezidenta republiky. Masaryk zůstal včele státu 17 let a ustoupil do pozadí vprosinci 1935 vdůsledku ztížení zdravotního stavu. Zemřel vlétě 1937.¹

III. Období národního obrození

Jaká byla obecná situace národa, vníž se Masaryk rozhodl působit?

Situace české společnosti vdruhé polovině 19. století lze pokládat na jedné straně za mimořádně úspěšnou a uspokojivou, na straně druhé za neúspěšnou a provázenou soustavnými porážkami.

Základním úspěchem byla skutečnost, že proběhl proces formování novodobého českého národa. Koncem 18. století existovalo jen české etnikum, české vlastenectví se projevovalo ve formě zájmu učenců či šlechty. Řečí vládnoucích tříd, vzdělanců, kulturního styku a administrativy byla němčina. Vprůběhu 19. století prošlo české národní obrození stadiem učeného zájmu i stadiem vlastenecké agitace a stalo se masovým hnutím zahrnujícím rozhodnou většinu českého etnika. Český lid se přeměnil včeský národ, jenž měl svou inteligenci, politickou reprezentaci, svou národní kulturu, svůj spisovný jazyk.

Národní obrození provázely hluboké hospodářské a sociální změny. Průmyslová revoluce přeměnila české země vprůmyslově vyspělé oblasti. Včeských zemích ovšem žily dvě „národní společnosti“ – česká a německá. Vprvní polovině 19. století měla kompletní sociální strukturu jen společnost německá a kapitál existoval jen německý. V90. letech 19. století však již existoval český průmysl, český kapitál a česká buržoazie. Nůžky, které se vpolovině 19. století rozevíraly mezi průmyslovým německým pohraničím a českým agrárním vnitrozemím, zmizely. Nedostatek kapitálu byl kompenzován rozsáhlou sítí spořitelen, koncentrací drobného kapitálu vrolnických a měšťanských průmyslových podnicích. Kvalifikovaný dorost dodávala hustá síť škol – od škol obecných až po českou univerzitu. V90.letech 19. století byl český národ bohatě strukturovaným společensko-sociálním útvarem svyspělou kulturou, scelým sociálním spektrem – buržoazií, proletariátem, maloburžoazií, inteligencí.

Stímto úspěšným a dynamickým kulturním a sociálním vývojem českého národa kontrastovala neúspěšnost české politiky. Všechny velké zápasy české politiky vdruhé polovině 19. století skončily neúspěšně. Čeští politici byli úplně poraženi vrevolučních letech 1848-1849. Porážkou a fiaskem skončila její politická aktivita po pádu Bachova absolutismu vprvní polovině 60.let. Zničující porážkou bylo prosazení dualismu v1867. O moc se rozdělila německá buržoazie a maďarští velkostatkáři, česká buržoazie zůstala zcela stranou. Česká politika nedosáhla svých cílů. Přestože český národ byl třetím nejpočetnějším národem ve státě, česká buržoazie pak hospodářsky nejsilnější po buržoazii německé, česká politická reprezentace nedosáhla žádného zásadního politického úspěchu.

Stav a perspektivy české politiky ke konci 19. století byly rozporné. Na jedné straně mocný rozmach české společnosti, hospodářský, sociální, kulturní a politický, na druhé straně politické neúspěchy. Od roku 1848 se včeském politickém myšlení vystřídaly různé koncepce a přístupy: austroslavismus, státní právo, slovanská a rusofilská orientace a požadavek ostré nekompromisní opozice. Češi usilovali vmnohonárodní monarchii o rovnoprávné postavení, o její přetvoření ve federaci rovnoprávných národů. Jejich snahy byly však vždy znovu odmítány, což pociťovali jako křivdu.²

Masarykovo působení a práce o „české otázce“ lze chápat jako reakci a odpověď na programovou a ideovou krizi, vníž se česká politika, české politické myšlení, český veřejný život octly.

IV. Základní hodnoty T. G. Masaryka

Obnovy moderního politického českého národa v 90. letech minulého století jsou spojeny se jménem T. G. Masaryka. Počíná se doba národní dospělosti. Romantické české sebepojetí doznalo Masarykovou zásluhou podstatných korekcí.

Masaryk především odmítl Palackého tezi o česko-německém antagonismu jako o nosné, jednotící ideji českých dějin.³

Dále Masaryk, a spolu s ním vlastně celá mladá vědecká generace, odmítli představu o "praslovanské demokracii" - výrazně se tak stalo v průběhu sporů o Rukopis Královédvorský a Zelenohorský v druhé polovině osmdesátých let minulého století.

Konečně Masaryk skoro intuitivně vycítil, že "česká otázka je otázkou náboženskou", to jest, že český vztah k náboženství představuje jakýsi problém a tomuto problému je třeba se věnovat. Hlásí se výslovně k "učení Ježíšovu" a upozorňuje přitom, že nejde jen o odtažité ušlechtilé zásady, že tyto zásady jsou současně velmi praktické.⁴

Na druhé straně Masaryk přejal a rozvedl Palackého tezi o husitství jako o středu českých dějin. Zhmotnila se v tvrzení o vědomé souvislosti mezi českou reformací (přičemž v souvislosti s měnícími se politickými okolnostmi byl důraz buď na Chelčickém a Komenském, nebo na Husitech) a českým národním obrozením. Tato Masarykova koncepce se stala předmětem vášnivé debaty, v níž Masarykovi oponovali nejprve jeho někdejší politický spojenec prof. Josef Kaizl, později prof. Josef Pekař a jeho žáci.⁵ Z této perspektivy pak Masaryk nazírá i místo Čechů v evropském historickém vývoji a podstatu a smysl tohoto vývoje.

Jakýsi souvislý pohled na duchovní a politický vývoj Evropy dává Masaryk - na okraj hlavního tématu - ve své rozsáhlé práci Rusko a Evropa. I zde vysoce hodnotí význam "Ježíšova učení" pro další vývoj Evropy. To mu nebrání Ježíše kritizovat, především za to, že upřednostnil lásku k Bohu před láskou k lidem.⁶ Působením Pavla z Tarsu (pojem "vrchnostenské boží milosti"; kompromis s Římským impériem) a sv. Augustina (ospravedlňování otroctví)^[7] se pak podle Masaryka křesťanství stává "státotvorným", stává se univerzální a závaznou státní ideologií. Církev a stát tvoří ve středověku jednotu na základě jednotného světového názoru.⁸ Křesťanství se stává státní ideologií v teokraticky uspořádané společnosti. Z upřednostnění víry (rozuměj víry v Boha) před láskou (rozuměj láskou k bližnímu) vyplývá význam, který je připisován ve společnosti knězi jako pověřenému prostředníku mezi Bohem a člověkem. To je základ kněžského aristokratismu a středověké teokracie. Náboženství je pojímáno jako náboženství zjevené, má výrazně mýtický charakter. Masaryk sice uznává, že katolické křesťanství přineslo spiritualizaci světské moci a její podmíněnost. To jsou však dílčí přednosti vzhledem k celkově negativnímu hodnocení středověkého západního, katolického křesťanství.

Jeho odmítnutí je tak razantní, že Masaryk v zásadě chápe západní i východní křesťanství jako dvě formy téhož katolického univerzalizmu a dospívá k rozhodnému závěru: "Katolicismus vůbec představuje nejvyšší formu antického a asijského polyteizmu v jeho přechodu k monoteizmu."⁹

[...]

¹ Opat, J.: Průvodce životem a dílem T. G. Masaryka. 2003. str. 15-44.

² Odložilík, Otakar: T. G. Masaryk, 1950, str. 9-25.

³ Např.: "Nacionalismus ohrožuje nás více, než se domníváme. Díváme se na naše národní žití příliš negativně - pokládáme za svůj historický cíl věčný antagonismus proti Němcům a nedovedeme náležitě pochopit a cenit své poslání vlastní, pozitivní..." T. G. Masaryk, Jan Hus: Bursík a Kohout, 1923, str. 45.

⁴ T. G. Masaryk: O naší nynější krizi, 1936, str. 360.

⁵ Významné příspěvky této i časově rozsáhlé diskuse jsou soustředěny v sborníku Spor o smysl českých dějin, TORST 1995.

⁶ T. G. Masaryk: Rusko a Evropa, Laichter 1930-33, díl II., str. 621.

^[7] Tamtéž: str. 654.

⁸ T. G. Masaryk: Rusko a Evropa, Laichter 1930-33 I. díl, str. 238.

⁹ T. G. Masaryk: Rusko a Evropa, Laichter 1930-33, II. díl, str. 624.